Kde armáda zanechala stopy na našem území

Jaká tajemství ukrývají lesy a louky kolem Milovic ví málokdo a ti, kdo jsou informováni, se tomuto tématu vyhýbají. Proč asi? Co má zůstat ukryto a co lze odhalit? 

Bývalý vojenský prostor kolem městečka Milovice je asi nejznámějším vojenským prostorem v naší zemi. 

Na více než dvacet let jej obsadila sovětská vojska, která k nám přišla v roce 1968, aby nám poskytla " bratrskou pomoc". Moc se jim tu líbilo, ale co se dělo za ploty a branami, které v té době prostor ohraničovaly, nikdo nevěděl.

Pozůstatky po bezohledném využívání toho kusu naší země ruskými vojáky, kteří se i ve vlastní zemi chovají životnímu prostředí bez jakýchkoliv ohledů na budoucnost se vynořují dodnes a nikdo neví, co bychom objevili, kdyby se v tomto prostoru začalo znovu stavět. Při každém kopnutí do země se objevuje munice a vypráví se, že zde vojáci vypouštěli škodlivé látky a pohonné hmoty rovnou na zem, která je na dlouhé roky kontaminovaná.

Milovický prostor však neokupovala jen ruská vojska. Tato oblast je vojenská historicky a poprvé se zde armáda usadila už v roce 1904. Byla to tehdy vojska rakousko-uherská a i ona zde zanechala své stopy.

Po rakousko-uherské armádě zde působila vojska nově vzniklé mladé republiky, která však musela v roce 1938 uvolnit místo vojskům německým. Z historie je známo, že Hitler měl eminentní zájem o výzbroj a dobře vybudované pozice československé armády a že se tento potenciál snažil maximálně využít. Na milovicku byl vybudován zajatecký tábor, kterým prošlo až 50 000 zajatců všech národností.

Po skončení II. světové války se do prostoru vrátili zase českoslovenští vojáci a setrvali zde až do nové okupace naší země.

Ruská armáda nastavěla v tomto prostoru spoustu bytových a administrativních budov a technické zázemí, které je dnes opuštěné a chátrá. Stále žijí pamětníci, kteří pamatují jak nekvalitně se zde stavělo a že hlavním kritériem byla rychlost. Není tedy divu, že až do dnešních dnů vydržely spíše stavby, které pocházejí ještě z dob první republiky a které najdeme přímo v Milovicích. Patří sem třeba kostel sv. Kateřiny, který vyzdobili právě váleční zajatci věznění v táboře. 

Další zajímavostí je vojenský hřbitov. Nejvíce jmen je italských, ale odpočívají zde muži všech národností a náboženství, kteří přišli o život v milovickém zajateckém táboře.