Milovický prostor však neokupovala jen ruská vojska. Tato oblast je
vojenská historicky a poprvé se zde armáda usadila už v roce 1904. Byla
to tehdy vojska rakousko-uherská a i ona zde zanechala své stopy.
Po rakousko-uherské armádě zde působila vojska nově vzniklé mladé
republiky, která však musela v roce 1938 uvolnit místo vojskům německým.
Z historie je známo, že Hitler měl eminentní zájem o výzbroj a dobře
vybudované pozice československé armády a že se tento potenciál
snažil maximálně využít. Na milovicku byl vybudován zajatecký tábor,
kterým prošlo až 50 000 zajatců všech národností.
Po skončení II. světové války se do prostoru vrátili zase českoslovenští vojáci a setrvali zde až do nové okupace naší země.
Ruská armáda nastavěla v tomto prostoru spoustu bytových a
administrativních budov a technické zázemí, které je dnes opuštěné a
chátrá. Stále žijí pamětníci, kteří pamatují jak nekvalitně se zde
stavělo a že hlavním kritériem byla rychlost. Není tedy divu, že až do
dnešních dnů vydržely spíše stavby, které pocházejí ještě z dob první
republiky a které najdeme přímo v Milovicích. Patří sem třeba kostel sv.
Kateřiny, který vyzdobili právě váleční zajatci věznění v táboře.
Další zajímavostí je vojenský hřbitov. Nejvíce jmen je italských, ale
odpočívají zde muži všech národností a náboženství, kteří přišli o
život v milovickém zajateckém táboře.
Hodně dobových materiálů ze zajímavé, i když nepříliš známé historie
vojenského prostoru Milovice najdeme v místním muzeu. Setkat se zde s
pamětníky nebo přímými účastníky této historie není žádnou vzácností.