Co máme v peněžence

Do historie lidstva patří nejen vítězné nebo prohrané bitvy, významné stavby nebo činy, ale také to, co pomáhalo odjakživa zprostředkovávat obchod - tedy peníze.

Nebyly vždy takové jako dnes a už vůbec ne ve svých začátcích, kdy se za dvě jelení kůže dostal váček soli nebo za čtyři velbloudy jedna žena.

Postupně lidé přicházeli na to, že vyměněné věci jsou jednak zbytečně objemné a jednak někdy nevystihují správně hodnotu, kterou za ně získali. Začalo se tedy platit vzácnými kovy, ale ty se zas musely pracně vážit. Proto si lidé kousky předem odvážili a začali na nich označovat jejich hodnostu. Tak vznikaly první peníze.

Ještě později se zjistilo, že vzácný kov se neustálým používáním ošoupe a znehodnotí, takže se ukládal na bezpečném místě a jeho hodnotu simulovaly mince z kovů obyčejných. Pak se zjistilo, že za některé věci velké hodnoty je třeba vydávat velké množství mincí, které se jen těžko přepravovalo a začaly se používat peníze papírové.

To je jen velmi stručná historie vývoje platidel, mincí a bankovek, která probíhala v každé zemi jinak. A tak, jako měl každý národ vlastní historii a řeč, měl i vlastní platidla.

Zpravidla se na nich objevovaly portréty panovníků, významných staveb nebo historických relikvií, které už při prvním pohledu na minci nebo bankovku sdělovaly, ze které země pocházejí. Na jejich výrobě se často podíleli i významní umělci, kteří vytvářeli předlohy, podle kterých se pak peníze vyráběly.

Nejinak tomu bylo i v naší zemi, která prošla stejným vývojem až po naši dnešní měnu - korunu českou.

I když se o ní říká, že jsou to peníze s jednou z nejvyšších výtvarných hodnot na světě, přesto nás zřejmě nemine další vývoj, který nám naši korunu vymění za platné platidlo Evropské unie - euro. To sice není zdaleka tak hezké, avšak z hlediska obchodu bude mnohem praktičtější. Uvidíme, jak se s touto výměnou vyrovnáme.